Článek
- 16.10.2011 - 18:10
- napsal Radek
- přečteno 275x
Ve slunečném nedělním popoledni jsme se utkali s týmem MTPCH. Po klidném prvním poločase a divoké druhé půli jsme vyválčili bod za remízu 3:3.
V sedmém kole jsme zavítali na pražačku, počasí nám přálo a sešli jsme se v počtu 7 lidí do pole, tedy dva na střídání. Původně měl být počet vyšší, ale během sobotní noci a brzkého nedělního rána se postupně omluvil Wiky, který si při manželských hrátkách pochroumal kotník. Nad ránem psal Honzík Řeřicha, že určitě ráno;) nevstane a taktéž Zbýša, že musí jít na velkou...kopanou.
Před zápasem jsme si řekli taktické pokyny. Pancíř nezapomněl zmínit, abych stál na čáře brankoviště a v případě potřeby vyběhl. Tento pokyn se v první půli minul účinkem, kdy jsem zůstal na brankovišti jak solný sloup a soupeř se dostal do jediného ohrožení naší brány za první půli. Jinak jsme měli převahu my. Soustředěným výkonem jsme si vytvářeli příležitosti a rychlým přistupováním k útočníkům jsme eliminovali jejich útočné choutky. Bohužel všechny šance zůstaly pouze šancemi. Pifíkovi se nepodařilo protrhnout jeho střeleckou smůlu, když v nadějné pozici netrefil bránu ale jen okolo letícího holuba. Těsně před poločasem se uvolnil Pancíř, ale k radosti soupeře jeho dobrá střela skončila pouze na tyči. O pauze jsme si řekli, že musíme vytrvat, že nějaký gól určitě dáme. Pokud budeme hrát zodpovědně vzadu, tak že utkání skončí při nejhorším 0-0.
Bohužel člověk míní a život mění. V druhé půli se ale děly věci. Na začátku tomu nic nenasvědčovalo, pořád jsme pokračovali v naší hře. Vytvářeli jsme si příležitosti a soupeř se jen bránil. Postupem času se začalo MTPCH osmělovat a z ojedinělé akce vznikla standardní situace, která znamenala změnu skóre. Naštěstí nás tato branka nepoložila a naopak jsme zvýšili úsilí. Po několika neproměněných šancích jsme se dočkali. Máček skvěle příhrál Sůšovi před branku a ten ač tísněn dokázal akrobaticky skórovat. Po vyrovnání jsme na sebe křičeli, že musíme hrát v klidu bez chyb a pokračovat v útočení. Bohužel se nám to nepodařilo a začaly se dít divy. Nejdřív jinak neomylný a příkladem hrající Pancíř ztratil balón, tím došlo k přečíslení a z něj jsme inkasovali podruhé. Pak jsem se přihlásil o slovo já. Vzpomněl jsem si na předzápasový pokyn, že musím, když bude zapotřebí, vybíhat. Tak jsem vyběhl a v tom to přišlo, vynikající nápad! Nebudu přeci zakopávat balón a raději ho kostruktivně rozehraju. Tak jsem tak učinil. Konstruktivně jsem namazal soupeři, kterému už nezbývalo než balón dovézt do brány. Najednou byl stav 3:1, zhroucený gólman a sedm minut do konce. Naštěstí ani to nás nepoložilo. Udělali jsme klíčovou výměnu. Cedníka v bráně vystřídal Koublík a hráli jsme bez brankáře. Tuto variantu jsme si vyzkoušeli už v předminulém kole, kdy jsme si s Pifem a s Wikym vegetili ve sklípku a do brány musel Koublík. V tom zápase to přineslo ovoce, tak nebyl důvod to nezkusit znovu. Vytvořili jsme si drtivý tlak, soupeř jen odkopával, ale pořád se nedařilo snížit. Až najednou z čista jasna poslal Máček diagonální přihrávku na Pifa a ten, světe i hanspaulko div se, konečně po dvou sezónách skóroval. Ještě tomu nevěřím ani teď, když píšu článek. Pifík opravdu konečně zasunul! Sláva to byla veliká, ale pořád jsme prohrávali 3:2 a do konce chybělo jen pár minut. Naštěstí nám i těch pár minut stačilo na srovnání. Po rohu se dostal míč k Pancířovi a ten životní střelou propálil vše, co mu stálo v cestě. 3-3! Bylo to za minutu dvanáct, krátce po rozehrávce soupeře rozhodčí zápas ukončil.
Vzhledem k průběhu zápasu je bod dobrý. Sice jsme měli po prvním poločase vést o nějaký ten gól, ale v druhé půli jsme byli s cedníkem v bráně a prohrávali jsme o dva góly, takže dobrý. Musím všem poděkovat za bojovný výkon, že jste to nepoložili a bojovali až do konce. Je vidět, že máme vnitřní sílu.
Věřím, že budeme dále pokračovat v nasazení a že ještě nějaké ty body urveme. Své konstruktivní myšlení jsem zahrabal hodně hluboko a pro jistotu jsem si už vyžádal u Pifa přenosku s flaškama, abych mohl dělat alespoň dobrého nosiče vody. Ave 7! A příště už zase vyhrajeme!
